Sborová činnost jako formování dětí i jako záchytný boj pro seniory

Teprve minulou neděli jsem začala shromažďovat materiály pro tuto přednášku, ale naštěstí „mám kam sáhnout“!

Sborové činnosti jsem se věnovala celé dětství a mládí. Navštěvovala jsem Kühnův dětský sbor (KDS- trvání 81let), později Kühnův smíšený sbor (KSS) a mám mnoho krásných vzpomínek a zážitků, potkala jsem tam pro můj život významnou a osudovou osobnost - pana sbormistra prof. Jana Kühna (i když má životní profese byla nakonec technická). O to vše bych se s Vámi ráda podělila.

Ale jak šel čas, a člověk nabíral zkušenosti, došla jsem k zásadnímu názoru, že není až tolik podstatné kam člověk chodil, chodí, nebo bude chodit zpívat, ale že je podstatné to: „že si půjde zazpívat“

Na tuto myšlenku mne přivedlo a potvrdilo mi to několik dětí z původně zcela malého, školního dětského sboru, kterému se právě toto „oznámení“ později stalo mottem.

Jedná se o dnešní, již myslím dvacetiletý dětský sbor Rolnička, kde děti nejen zpívají, ale také hrají a jezdí společně i během roku na víkendové výlety do přírody a i neorganizovaně se scházejí, někteří dnes již jako dospěláci.

Sborové zpívání je opravdu činností tmelící a naučí jednotlivce spolupráci, ale také společnému překonávání problémů, a navíc přináší radost.

Cituji: „ Představte si docela běžnou událost – rockový koncert. Emoce, energie, dynamika a decibely. Hudební klub, koncert graduje, když na pódium vstoupí sbor dvaceti babiček, pěkně pomalu, jedna po druhé – to je pěvecký sbor Elpida“.

A v malém městečku, kde není mnoho prostoru a příležitostí ke koncertování se scházejí stařenky i stařečkové na faře, kde je zbudováno Komunitní centrum. Zpívají a své produkce mají pak na kůru v kostele, zejména o církevních svátcích (Vánoce – mše J. J. Ryby, Velikonoce apod.), ale také si zazpívají světské a lidové písně s harmonikou, nebo zde mají „svou universitu třetího věku“ /vyrábí, kreslí, cestují,…/ o tom všem bych ráda promluvila, tak mi držte palce!

Chrpa modrá