Dnes jsme se naposledy sešly v Jindřišské ul., příští týden touto dobou budeme sedět ve vlaku směr Žilina. Dostaly jsme poslední instrukce, byly zodpovězeny naše dotazy a teď už jen zbývá si sbalit kufry, optimismus a dobrou náladu a očekávat věci příští. Tak ať se nám daří.  

Slunečnice

Při dnešním setkání jsme, mimo jiné, hovořily o operách Bedřicha Smetany. V této souvislosti jsem si vzpomněla na takovou povídku (mnemotechnickou pomůcku), kterou nás rodiče učili, abychom si Smetanovy opery zapamatovaly. Fakt je, že si tu průpovídku pamatuji dodnes. Tady je:

Když byli BRANIBOŘI V ČECHÁCH, sešel se DALIBOR s LIBUŠÍ pod ČERTOVOU STĚNOU, dali si HUBIČKU a řekli si TAJEMSTVÍ o PRODANÉ NEVĚSTĚ VIOLE a o DVOU VDOVÁCH.

Slunečnice

V pondělí 25.3.2013 jsme se v 10.00 sešly v Jindřišské ulici, kde nám naše mentorka sdělila, které z nás pojednou do Žiliny a která bude náhradnicí. Dostaly jsme předběžné informace o programu našeho pobytu v Žilině, dále nám byly přiděleny funkce a úkoly, které budeme v Žilině plnit. 

Příští schůzka se uskuteční v pondělí 8.4.2013 ve 12.00 opět v Jindřišské ulici. 

Slunečnice

V pátek 22.3.2013 jsme se sešly v Jindřišské ulici zbývající účastnice, abychom předvedly svoje prezentace "naostro", tzn. všechny obrázky včetně textů a na promítacím plátně. Měly jsme trému a byla to pro nás nezvyklá zkušenost, protože jsme v životě nic takového nedělaly. Mohu za sebe říci, že prezentace je velmi náročná činnost, zjistila jsem, že prezentaci je lepší poslouchat, než předvádět. Komentář jsem měla v hlavě srovnaný, ale výsledný projev nebyl k mé úplné spokojenosti. Paní doktorka Drlíková shlédla naše výtvory a dala nám cenné rady, čeho se vyvarovat a co zlepšit.    

Slunečnice

V pondělí 18.3.2013 jsme se ve 12.00 hod. sešly v Jindřišské ulici, kde jsem měly předvést své práce. Prezentace předvedly tři dámy, na ostatní se, vzhledem k časové tísni, nedostalo. Nám naslouchajícím se práce líbily a každá přednáška sklidila potlesk.  Paní doktorka Drlíková všechny práce okomentovala a udělila cenné rady, jak a co ještě vylepšit. Pro zbývající účastnice byl stanoven další termín na pátek 22.3.2013 v 9.00 hod. Jelikož jsem nebyla ani jedna z těch tří šťastných, tak se mi prezentace dobře poslouchaly a říkala jsem si, že do pátku je času dost a že moje prezentace bude skvělá.

Slunečnice

Teprve minulou neděli jsem začala shromažďovat materiály pro tuto přednášku, ale naštěstí „mám kam sáhnout“!

Sborové činnosti jsem se věnovala celé dětství a mládí. Navštěvovala jsem Kühnův dětský sbor (KDS- trvání 81let), později Kühnův smíšený sbor (KSS) a mám mnoho krásných vzpomínek a zážitků, potkala jsem tam pro můj život významnou a osudovou osobnost - pana sbormistra prof. Jana Kühna (i když má životní profese byla nakonec technická). O to vše bych se s Vámi ráda podělila.

Ale jak šel čas, a člověk nabíral zkušenosti, došla jsem k zásadnímu názoru, že není až tolik podstatné kam člověk chodil, chodí, nebo bude chodit zpívat, ale že je podstatné to: „že si půjde zazpívat“

Na tuto myšlenku mne přivedlo a potvrdilo mi to několik dětí z původně zcela malého, školního dětského sboru, kterému se právě toto „oznámení“ později stalo mottem.

Jedná se o dnešní, již myslím dvacetiletý dětský sbor Rolnička, kde děti nejen zpívají, ale také hrají a jezdí společně i během roku na víkendové výlety do přírody a i neorganizovaně se scházejí, někteří dnes již jako dospěláci.

Sborové zpívání je opravdu činností tmelící a naučí jednotlivce spolupráci, ale také společnému překonávání problémů, a navíc přináší radost.

Cituji: „ Představte si docela běžnou událost – rockový koncert. Emoce, energie, dynamika a decibely. Hudební klub, koncert graduje, když na pódium vstoupí sbor dvaceti babiček, pěkně pomalu, jedna po druhé – to je pěvecký sbor Elpida“.

A v malém městečku, kde není mnoho prostoru a příležitostí ke koncertování se scházejí stařenky i stařečkové na faře, kde je zbudováno Komunitní centrum. Zpívají a své produkce mají pak na kůru v kostele, zejména o církevních svátcích (Vánoce – mše J. J. Ryby, Velikonoce apod.), ale také si zazpívají světské a lidové písně s harmonikou, nebo zde mají „svou universitu třetího věku“ /vyrábí, kreslí, cestují,…/ o tom všem bych ráda promluvila, tak mi držte palce!

Chrpa modrá

………konečně tady máme několik dní sluníčko a příslib jara; hnedka se zdá, vše lépe k zvládnutí a je veseleji…

Naskočila jsem před cca 14ti dny do „již pěkně rozjetého vlaku“…, kdy některým z mých předchůdkyní a kolegyní ve škole vstoupil do cesty nějaký problém, něco, co jim zabránilo pokračovat ve své, již započaté práci. Tehdy jsem byla oslovena, zda bych se nepřidala do skupinky, která se snaží něco nového, zajímavého a prospěšného nejen zvládnout, ale také se dokázat o to podělit, tj. pokusit se „to“ předat někomu dalšímu.

Přišla jsem nepřesvědčená, že právě já bych to dokázala. Psaná forma sdělení mne tolik netrápí, ale mluvené slovo, toho se opravdu bojím!!! Je to tedy pro mne velká výzva.

Chrpa modrá

Přípravy na setkání se slovenskými partnery jsou v plném proudu a posluchačky, které budou absolvovat třítýdenní pobyt na Žilinské univerzitě v Žilině se pilně připravují. Nejen že se cvičí ve využívání počítačových programů, ale své prezentace mají již z velké části zpracované v Power Pointu. Scházíme se každý týden, a tak se vytváří příjemná a dělná atmosféra lidí, které se dříve jen letmo potkávali na přednáškách U3V. Schůzek se zúčastňuje i několik posluchaček, které sice nevyjedou "do světa", ale těší se na kolegy či kolegyně ze Slovenska a chtějí pro ně připravit zajímavý program u nás. Doufám, že se nám to podaří a že spokojenost bude na obou stranách.

Karafiát

            Na poslední schůzku s počítačem jsem přišla pozdě. Žádný na mne nezbyl. Tak jsem se dostala do postavení pozorovatele. Nejdřív jsem chtěla odejít, ale po chvíli mě zaujala atmosféra v učebně. Všechny dámy pracovaly na svých prezentacích. Nikde jsem neviděla žádnou začátečnici.

            Vzpomněla jsem si na atmosféru na počátku našich schůzek. Obavy, nejistota, zjevně i chybějící sebedůvěra. Možná, že i já jsem moc nevěřila, že to dokážeme. Teď jsem příjemně překvapená. Ještě se umíme pro něco nadchnout, ještě nejsme do starého železa. Myslím, že i ostatní překvapily samy sebe.

                                                                                                             Divizna

Vdovství a vdovectví v seniorském věku

    Obyvatelstvo ČR rychle stárne. K zachování osobní autonomie a integraci do společnosti v seniorském věku přispívá život v páru. Větším problémem než stáří samotné je pro seniory ztráta životního partnera. V příspěvku se zamýšlím nad problémy, se kterými se musí ovdovělí potýkat. 

Pampeliška